Memento - Ilja a Marie Zachovalovi
Fotografie : http://plhoj.signaly.cz/fotky/11763
( zkušenost, kterou někteří z nás už prožili )
V sobotu 21. června ( 2008) jsem byl Hořicích na závodech české Tourist Trophy. Pro ty, kteří nevědí „která bije“: jedná se o veteránské závody silničních motorek na přírodním okruhu. Do Hořic jezdím rád, připomínají mi čas mládí a chvíle, kdy jsem měl příležitost sáhnout si na řídítka těchto nádherných strojů. Moje životní dráha však rychle nabrala úplně jiný směr, ale na závodech v Hořicích stále ještě potkávám několik starých přátel.
V sobotu během tréninku se mi podařilo nafotit spoustu snímků. V úseku na hořickém náměstí jsem zachytil nepříjemnost, která postihla Marii Zachovalovou - jednu z mála žen v pestrém poli závodníků. Její ČZ 350 Walter z r. 1954 měla poruchu v řazení rychlostí. Maruška byla nešťasná a pořádně naštvaná . Vůbec neměla chuť rozdávat úsměvy a pózovat před objektivem mého fotoaparátu, zvláště, když se na její adresu ozvala z hloučku diváků jízlivá poznámka. Nejvíc zpravidla pokřikují ti, kteří by si nedokázali vyměnit ani svíčku na svém mopedu. Ten anonymní posměváček asi vůbec netušil, že tohle děvče dokáže seřídit a opravit motocykl stejně dobře jako leckterý zkušený mechanik. Traťoví komisaři ochotně pomohli, odstranili poruchu a Marie se mohla vrátit na zpátky na dráhu. Vím, že před vyjetím na trať stačila ještě vděčně zachytit povzbudivé gesto mé ruky. Pak následoval trénink sajdkár, v něm Maruška excelovala jako spolujezdkyně svého otce Ilji Zachovala. Ten v další kategorii proháněl svoji sólovou Jawu 500 DOHC.
Druhý den jsem se do Hořic nedostal. V neděli jsem měl, tak jako každý kněz, spoustu povinností ve svěřené farnosti. Až večer, během televizních zpráv, se mi podařilo fotografie z Hořic stáhnout do počítače a vybral ty, které jsem chtěl emailem poslat Zachovalovým. Marušce jsem se omluvil za snímky, na nichž nezáří úsměvem a připojil přání, aby jí takových nepříjemností potkalo co nejméně. U jejího tatínka Ilji jsem si objednal DVD ze závodů, které on sám organizoval v Branné. V okamžiku, kdy jsem chtěl email s fotkami poslat ( zbývalo už jen dopsat poslední písmeno emailové adresy a kliknout na ODESLAT ), zazněla v televizím vysílání zpráva, že na závodech v Hořicích zemřeli tragicky dva lidé – otec s dcerou. Ruka vztažená ke klávesnici se zastavila. ……….
Neblahé tušení se potvrdilo během několika okamžiků: Ilja a Maruška opravdu dnes odpoledne zemřeli a já vlastně píšu a posílám fotky mrtvých mrtvým…………
Ilja Zachoval : 57 let; starosta vesničky Šléglov ( okr. Šumperk) ; táta 4 dětí; správný a svérázný chlap; umělecký výtvarník a kovář - jeho díla zdobí a chrání nejeden kostel. Maruška Zachovalová: jeho dcera; 27 let; umělecká fotografka a talentovaná absolventka FAMU; podle svědectví vrstevníků výborná kamarádka; pomáhala s květinovou výzdobou šléglovského kostelíka; připravovala se na účast v legendárním závodě TT na ostrově Mann. Zpráva o tragické smrti Zachovalových se objevila v řadě médií. Reakce veřejnosti byly rozporuplné. Některé „zasvěcené“ výroky na internetových diskuzích mne opravdu zvedaly ze židle: „ Dobře jim tak ….neměli na to lézt… blázni a hazardéři !“ Tak může mluvit opravdu jenom ten, kdo viděl silniční závody jen v televizi a má řidičák na Babetu. Tito „odborníci“, vystupující jako povýšení mravokárci a zlomyslní rejpalové, vůbec nemají představu o tom, jak vypadají přísná bezpečnostní opatření při závodech na přírodních tratích ( čistota tratě, ochranné bariery, zdravotní služba, signalizace traťových komisařů ….. ). Vím o tom své! Od časů, kdy jsem sloužil při závodech na Královéhradeckém okruhu se mnoho změnilo. Naše silnice jsou v běžném provozu mnohem nebezpečnější než závodní dráha. Když na ně vyrážíme ( v autě, na motorce či na kole ) podstupujeme mnohem větší riziko než závodníci. Pravda, pokud závodníka ovládne zarputilá snaha předejet toho druhého a za každou cenu zvítězit, pak nepomohou žádná bezpečností opatření. To je nejčastější příčina nehod na závodních tratích. Na druhém místě figurují technické poruchy strojů způsobené nepozorností a lajdáctvím.
Jsou však také havárie, na nichž se podílí souhra několika nepředvídatelných okolností ( skryté závady, jezdecká chyba, náhlá zdravotní indispozice, nečekaná změna počasí ……). To vše mohlo hrát svou roli i v případě havárie Zachovalových. Ilja a Marie vůbec nepatřili mezi bezhlavé hazardéry, nesnažili se za každou cenu „dojet na bednu“; jezdili především pro radost a patřili mezi zkušené a vážené členy veteránského hnutí. Jezdci při závodech veteránů vůbec netouží po tom, aby si „ustlali“ v příkopě, „ objímali stromy“a ničili vzácné historické stroje. Je velmi snadné někoho ukvapeně odsoudit a označit slušného a dobrého člověka za „blázna a šíleného hazardéra“ - zejména, když už se nemůže bránit.
Možná, že jste prožili podobnou zkušenost. Možná, že byla mnohem bolestnější, protože jste ztratili, nejen někoho ze známých, ale někoho z těch nejbližších a nejmilejších. Přeji vám, aby čísla uložená ve vašem mobilu patřila živým kamarádům, aby jste nikdy nepsali na emailovou adresu, která už patří mrtvým.
--------------------------------------------------------------------------------
P.S.
Na hrobě Ilji a Marušky Zachovalých jsem mohl zastavit až druhý den po pohřbu. První hrob na obnoveném šléglovském hřbitově. Záplavě květin a věnců vévodily dva prosté dřevěné kříže. Na jedné bílé stuze byl citát z evangelia "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji." ( Lk 23,43) . Ta slova mne přímo vybízela k modlitbě. Byla to modlitba nejen za Ilju a Marii, ale za všechny, kteří náhle stanuli před Boží tváří. Aby v té poslední šanci dokázali následovat kajícího lotra na Kalvárii. „ Ježíši vzpomeň si na mě až přijdeš do svého království.“ Kéž uslyší stejnou odpověď jako on : „ Amen, pravím ti …………“
Na zpáteční cestě ze Šléglova jsem si dopřál malou zastávku v kopci nad Lanškrounem. Z malého odpočívadla se totiž naskýtá nádherný výhled na lanškrounskou kotlinu. Ještě jsem si ani nestačil sundat přilbu a už se kolem mne se přehnala parta rychlých borců, tři „R1“ a jedna Honda ( podle všeho devítistovka „blejd"). Ti kluci jeli fakt pořádnou „ kalbu „ - od čáry k čáře. Za chvíli se vraceli zpět ; „laďálky“ bylo slyšet snad až od Lanškrouna. Silnice mezi Lanškrounem a Štíty s množstvím serpentin je místem, které láká celé party „maníků“, kteří rádi „přikládají pod kotel“. Kdo jim však zaručí, že v nepřehledné zatáčce nenarazí na skupinu cyklistů, nebo na kamion, který se vleče do kopce? Pokračoval jsem dál ve své cestě a občas juknul do zpátečních zrcátek. Ani v nejmenším jsem netoužil, aby mne sestřelili zdejší závodníci. Závodníci ???!!!
V duchu jsem se Iljovi i Marušce Zachovalovým omluvil, protože ti byli skutečnými závodníky - závodníky „ par excellence“ .
EPILOG : http://plhoj.signaly.cz/0904/memento-ilja-a-marie
R. I. P.
Díky za článek...
Tu tragickou událost jsem tuším taky napůl ucha ve zprávách zaslech, pak o ní psali i v MotorJournalu.<br />
Moc mě to mrzí, věřím že nápis na bílé stuze ale není jen tak do větru, že jim třeba Kristus semtam pomáhá s laděním motoru v Nebi než se jednou za čas jedou společně projet
děkuji za článek je fakt pěkně napsaný a Marušku a Ilju vystihuje. Je škoda že tu už nejsou byli dobří lidé a moc hodní. Ráda na ně vzpomínám na všechno co mě naučili. Pokazdé kdyz jedu do Šléglova chodím za nimi. :(
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.